Základní informace o automatické výměně informací v daňové oblasti
Na této stránce bychom vám rádi vysvětlili základní pojmy týkající se daňové rezidence. Jako banka musíme plnit povinnosti, ke kterým se zavázala Česká republika v rámci spolupráce s dalšími zeměmi v oblasti automatické výměny daňových informací. Cílem dohody je mezinárodní boj proti daňovým únikům.


Klienty HB, kterých se doplnění údajů o daňové rezidenci týká, budeme sami kontaktovat.


Při zpracování údajů o daňové rezidenci se řídíme zákonem č. 105/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti mezinárodní spolupráce při správě daní a zrušuje se zákon č. 330/2014 Sb., o výměně informací o finančních účtech se Spojenými státy americkými pro účely správy daní (více informací na webu MFČR). Zákon vychází ze standardu OECD.


Automatická výměna informací v daňové oblasti (Common Reporting Standard, zkráceně „CRS“) je jednotná úprava, která stanovuje pro finanční instituce postupy identifikace oznamovaných účtů a získání informací o jejich majitelích. Tato data se následně posílají lokální autoritě, v našem případě Specializovanému finančnímu úřadu. Automatická výměna informací ukládá následující povinnosti:

1. Zjištění země daňové rezidence a TIN

  • stát daňové rezidence, tj. kde klient odvádí daně ze svých celosvětových příjmů;
  • daňové identifikační číslo (TIN/DIČ) – jedná se o číslo, prostřednictvím kterého klient jedná s finanční správou (v ČR a SK je to u fyzické osoby rodné číslo a u právnické osoby IČO);
  • a v případě nesouladu mezi státem trvalé adresy/sídla a státem daňové rezidence navíc zdůvodnění tohoto nesouladu.

Pokud klient uvede jinou než českou daňovou rezidenci nebo více zemí daňové rezidence, poté kromě vyznačení v Žádosti o přípravu návrhu smlouvy o úvěru je potřeba vyplnit formulář Prohlášení o daňové rezidenci.


Příklad akceptovatelného vysvětlení nesouladu mezi zemí daňové rezidence a adresou trvalého pobytu


Klient je občanem Slovenské republiky, je přihlášen k trvalému pobytu na Slovensku. Od minulého roku pobývá v České republice, má zde práci a hodlá si zde i pořídit nemovitost, financovanou hypotečním úvěrem. Státem klientova faktického pobytu je tak Česká republika, je tedy daňovým rezidentem České republiky. Pokud by banka vycházela pouze z údaje o klientově přihlášení k trvalému pobytu, předpokládala by, že klient je daňovým rezidentem Slovenska a údaje o klientově účtu by oznamovala příslušnému finančnímu úřadu, aby mohly být dále předány příslušným úřadům na Slovensku. Pokud však klient správně uvede jako stát své daňové rezidence Českou republiku, s vysvětlením, že ve skutečnosti dlouhodobě pobývá zde a tedy má zde i své bydliště, a tuto skutečnost bance i doložil či je pro banku ověřitelná z dokumentů, které klient bance již předložil (např. předložením nájemní smlouvy k nemovitosti v ČR, doklad o klientově zaměstnání v ČR, sjednání korespondenční adresy a komunikace s bankou z adresy v České republice apod.), banka klienta eviduje jako českého daňového rezidenta a pro předávání údajů o jeho účtech do zahraničí (na Slovensko) není důvod.

2. V rámci kontrol Hypoteční banka prověřuje následující klientské informace


Fyzické osoby:

  • daňovou rezidenci klienta;
  • adresu trvalého pobytu (tedy tzv. úřední / administrativní adresu, která je u občanu ČR a SK uvedena v občanském průkazu v části trvalý pobyt, u cizinců s povolením dlouhodobého pobytu adresa uvedená v poznámce dokladu trvalého pobytu);
  • adresu bydliště (tedy adresu místa, kde se člověk opravdu zdržuje, kde trvale žije);
  • telefonní číslo do jiného smluvního státu;
  • aktuálně platnou plnou moc nebo podpisové právo udělené osobě s adresou v daném státě;

Právnické osoby:

  • daňovou rezidenci klienta;
  • adresu sídla;
  • místo založení nebo zřízení právnické osoby; nebo adresa jednoho správce nebo několika správců svěřenského fondu v daném státě.


3. Oznamování získaných údajů lokálnímu správci daně
Předmětem pravidelného oznamování (reportingu) jsou daňoví nerezidenti ČR a různé druhy jejich finančních příjmů: úroky, dividendy, příjmy z pojištění, hrubé výnosy z prodeje majetku takového druhu, který může generovat úroky nebo dividendy atd., a zůstatky na účtech. Získané údaje budou předávány lokálnímu správci daně/ finančnímu úřadu a to vždy k 30. 6. daného roku. Finanční úřad následně zajistí jejich další distribuci všem kompetentním úřadům ostatních účastnických států.


V souladu s § 13s, zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní  budou klienti před plánovaným reportingem bankou písemně obesíláni.

4. Odkazy

Omezení odpovědnosti


Tato stránka obsahuje obecné shrnutí informací za účelem jejich poskytnutí klientům Hypoteční banky. V žádném případě ji nelze považovat za daňové nebo právní rady. Hypoteční banka žádným způsobem nezaručuje přesnost a úplnost uvedených informací a nenese odpovědnost za případné chyby nebo ztráty vzniklé v důsledku rozhodnutí vycházejících ze zde uvedených informací.